Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Ischemická choroba dolních končetin (ICHDK) je onemocnění tepen dolních končetin, je to jeden z projevů aterosklerózy. Porucha prokrvení (ischemie) končetiny může být akutním stavem (akutní tepenná ischemie končetiny), kdy uzávěr postihne i dosud zdravou tepnu. Jde o stav bezprostředně ohrožující končetinu, který musí být řešen se stejnou rychlosti jako jiné akutní ischemické příhody (infarkt myokardu nebo cévní mozková příhoda). Příčinou chronické ischemie je ve většině případů aterosklerotický proces, který způsobuje ucpávání tepen a následnou poruchu prokrvení končetiny (ischemii). Typickým projevem ICHDK je klaudikace (bolest postižené končetiny po ujití určité vzdálenosti).

Kosti dolní končetiny (lat. ossa membri inferioris) jsou párové kosti stehna, bérce a nohy. Jedná se celkem o 60 kostí (v závorkách jsou uvedeny počty zmiňovaných kostí): kost stehenní (2), kost holenní (2), kost lýtková (2), čéška (2), zánártní kosti (14), nártní kosti (10), články prstů na nohou (28). Viz také kostra, kosti horní končetiny.

Ischemická choroba srdeční je onemocnění, při němž je omezena průchodnost věnčitých tepen zásobujících srdce, a tím dochází k nedostatečnému zásobování srdce kyslíkem a živinami. To vede k omezení funkce srdce a v krajním případě k život ohrožujícím událostem, jako je infarkt myokardu.

Kosti horní končetiny (lat. ossa membri superioris) jsou párové kosti paže, předloktí a ruky. Jedná se celkem o 60 kostí (v závorkách jsou uvedeny počty zmiňovaných kostí): kost pažní (2), kost vřetenní (2), kost loketní (2), zápěstní kosti (16), záprstní kosti (10), články prstů na rukou (28). Viz také kostra, kosti dolní končetiny.

Tranzitorní ischemická ataka (TIA) je mírná forma cévní mozkové příhody. Někdy je lidově označována jako „malá mrtvice“. O TIA lékaři hovoří, pokud jsou neurologické příznaky (např. poruchy smyslového vnímání v pažích a/nebo v nohách, poruchy zraku atd.) pouze dočasné. TIA je vyvolána malou krevní sraženinou, která zablokuje cévu, ale během několika minut (až maximálně 24 hodin) dojde k rozpadu této sraženiny a jejímu rozpuštění v krvi, čímž se krevní průtok obnoví. Pacienti postižení TIA nemají žádné trvalé následky. Ačkoli TIA bývá označována jako „malá mrtvice“, nelze ji podceňovat, a to především proto, že bývá varovným signálem před „pravou“ ischemickou cévní mozkovou příhodou.

Ischemická cévní mozková příhoda (iCMP) je jedním ze dvou „hlavních“ typů cévní mozkové příhody. Při iCMP je v mozku narušen krevní oběh. Příčinou je obvykle krevní sraženina (trombus), která zablokuje některou z tepen zásobujících mozek. Tato krevní sraženina se může vytvořit (a často se i vytváří) mimo samotný mozek, např. v krční tepně nebo v srdci, a krevním řečištěm je pak zanesena do mozku, kde zablokuje některou z jeho cév. Krevní sraženina však může vzniknout i přímo v mozku. V obou případech je důsledek stejný: nervové buňky nejsou dostatečně zásobovány kyslíkem a živinami, a proto odumírají. V závislosti na tom, která oblast mozku je postižena, se pak vyskytují určité neurologické příznaky, mezi které může patřit např. jednostranné ochrnutí, poruchy řeči nebo zraku. Viz také ischemie, cévní mozková příhoda, hemoragická cévní mozková příhoda.

Nespecifická bolest dolní části zad neboli NSLBP (zkratka pochází z anglického názvu non-specific low back pain) je chronická bolest pociťovaná v dolní části zad, u níž nelze nalézt jednoznačnou příčinu, jako je např. infekce, nádor, osteoporóza, zlomenina, deformita páteře, zánětlivé onemocnění apod. Viz také nespecifický, bolest zad, primární chronická bolest.

Dolní dutá žíla (lat. vena cava inferior) je žíla, která přivádí do srdce odkysličenou krev z dolní poloviny těla, tzn. z břišní dutiny, z pánevní dutiny a z dolních končetin. Obrázek: Průřez lidským srdcem – pohled zepředu. Povšimněte si zejména těchto částí (v závorkách jsou kurzívou uvedeny latinské názvy): levá síň (atrium sinistrum), levá komora (ventriculus sinister), pravá síň (atrium dextrum), pravá komora (ventriculus dexter), dolní dutá žíla (vena cava inferior), horní dutá žíla (vena cava superior), plicnice (truncus pulmonalis), plicní žíly (venae pulmonales), aorta (aorta). (Zdroj: By OpenStax College - Anatomy & Physiology, Connexions Web site. http://cnx.org/content/col11496/1.6/, Jun 19, 2013., CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=30148201) Viz také horní dutá žíla.

Dolní skořepa nosní (lat. concha nasalis inferior) je párová kost, která spolu s ostatními obličejovými kostmi tvoří součást lebky. Obě dolní skořepy nosní jsou tenké, zakroucené kosti, které se nacházejí v nosní dutině. Společně s horními a středními skořepami nosními (které jsou součástí kosti čichové) pomáhají filtrovat, zvlhčovat a ohřívat vzduch, který dýcháme, a zabraňují tak pronikání studeného vzduchu do plic. Všechny tři páry nosních skořep jsou obaleny sliznicí pokrytou řasinkami, které posouvají hlen a odfiltrované nečistoty směrem k nosohltanu, aby mohly být spolknuty (místo aby se dostaly do plic). Viz také nos, kostra, lebka, obličejové kosti.

Dolní čelist (lat. mandibula) spolu s ostatními obličejovými kostmi tvoří součást lebky. Dolní čelist je největší a nejsilnější obličejovou kostí; při pohledu shora nebo zespodu má přibližně tvar písmene "U". Středová část dolní čelisti obsahuje dolní zuby a vytváří bradu. Dolní čelist se spojuje s kostí spánkovou a společně tak vytvářejí čelistní kloub. Obrázek: Čelní pohled na lebku dospělého člověka. (Zdroj: LadyofHats, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Human_skull_front_simplified_(bones).svg) Viz také kostra, lebka, obličejové kosti, čelistní kloub.